Akolyta

6 ¹V těch dnech, když počet učedníků rostl, začali helénisté projevovat proti Hebrejům nespokojenost, že prý jejich vdovy jsou při každodenním podělování zanedbávány. ²Dvanáct (apoštolů) proto svolalo (veškeré) množství učedníků a řekli: »Nebylo by správné, abychom my zanedbávali Boží slovo a sloužili při stole. ³Proto, bratři, vyberte ze svého středu sedm mužů, kteří mají dobrou pověst a jsou plní Ducha a moudrosti, a my je ustanovíme pro tento úkol. ⁴My však se chceme nadále věnovat modlitbě a službě slova.« (Sk 6, 1-4)

Podobně jako u lektora, ale zde mnohem zřetelněji vystupuje rozmanitější úloha akolytů. Je totiž cosi důležitějšího než roznášení Eucharistie nemocným nebo vedení Bohoslužeb Slova:

¹⁵Když bratr nebo sestra nebudou mít do čeho se obléci a budou mít nedostatek denní obživy, ¹⁶a někdo z vás jim řekne: »Tak s Pánem Bohem! Zahřejte se a najezte se« - ale nedáte jim, co potřebují pro své tělo, co je (jim) to platné? (Jak 2, 15-16)

Jde vlastně o naplnění služby pastoračních asistentů »in materialibus« - ve správě majetku. Posláním Církve je starost o duše. Nelze však pečovat o duše, když tělo strádá hlady, nemá přístřeší nebo rodiče nemohou najít práci a uživit rodinu. Církev MUSÍ mít systém, jakým se biskup dozví o potřebách nejen svých křesťanů a není možné spoléhat se na dobré biskupy, kněze, kteří se budou o věřící starat z dobré vůle. Není to totiž dobrá vůle, je to povinnost a to povinnost přednější než vysluhování Svátostí. Čtení ze Skutků poukazuje, že kněží ani biskupové tu nejsou, aby »sloužili při stole« - sháněli lidem práci, bydelní, pomáhali v obživě. Ale nikdo jiný než oni nemá odpovědnost za ustanovení jáhnů, akolytů nebo prostě křesťanů, ke kterým je možné se obrátit se svými potřebami. V činnosti mu všemožně pomáhá ekonomická rada.

A co víc: nelze se ani spoléhat, že lidé za námi přijdou a svěří se se svými potřebami. Mnohým to nedovolí sebeúcta, pocit, že by šli žebrat, jiní si mohou (právem) myslet, 'že to stejně nemá cenu'. Proto je nutné:

• Ustanovit v každé farnosti jáhny, akolyty => pastorační asistenty in materialibus. Jejich povinností by bylo znát potřeby věřících. To neznamená »Jsem tady, můžete za mnou kdykoli přijít.« nebo ještě hůř - úřední hodiny. To znamená, že kdyby se přišlo na paní Vonáskovou, která se musela hrozně zadlužit, aby uživila své děti a on o tom neměl tušení, není to prostá 'nestientia' - nevědění, ale 'ignorantia' (Ignorantia est carentia cognitionis rei debite - postrádání vědění věci, které byl povinen znát).
• Zprovoznit mechanizmy pomoci v rámci farností a vikariátů (charita, dobročinné spolky, vzájemná pomoc křesťanských obcí - sbírky). Ve chvíli, kdy budeme znát potřeby lidí a hledat jejich řešení, zprovozní se samy;-)
• V případě, že nestačí na řešení některých potřeb, předat věc biskupovi, který by se od svého generálního vikáře při prvním ranním hlášení měl dozvědět, že: Novákovi v Ouholičkách bydlí v kůlně a nemají na dům, ve Skrblíkové zavřeli továrnu a desítky lidí přišlo o práci...

V jednom městečku stanul před soudem muž, který z hladu ukradl chleba. Soudce věc zvážil a vynesl rozsudek: »Pro trestný čin krádeže, odsuzujete se k pokutě deseti korun, jako náhrady škody.« Pak pohlédl do soudní síně a pokračoval: »A za to, že žijeme ve městě, kde hladový člověk musí krást, aby se najedl, odsuzuje se zde každý k pokutě sto korun. Peníze pak soudní zřízenec předá obžalovanému.«